Dvě důležité věci, které nás učí včely

Včely žijí v obdivuhodném a téměř dokonalém společenství. Také díky své nesobeckosti a pracovitosti. Dokážou mnoho věcí a zde je pár z nich, ze kterých si můžeme vzít příklad.

Být citlivý a zároveň průbojný

Všechny dělnice jsou samičky. V úlu jsou i samci, tzv. trubci, ale jejich jediným úkolem je oplodnit královnu. To, jak se včelí královna páří s trubcem, je jeden z nejzajímavějších faktů o včelách, které znám. Královna a trubec se setkají za letu ve vzduchu a spojí se na sekundu či dvě. Hned poté trubec zahyne. Trubci nemají žihadla ani nepomáhají včelám v úlu. Kromě rozmnožování jsou vlastně zbyteční.

Ve včelím světě vládnou „ženy“. Jsou to rozhodné a pracující dělnice. Zároveň jde ale o jeden z nejcitlivějších druhů hmyzu na naší planetě. Naprosto oddané své matce a sestrám, včely jsou ochotné kdykoli obětovat svůj život pro dobro úlu. Jsou propojené jedna s druhou - včela snadno pozná, když je jiná včela v nebezpečí, a okamžitě jí přispěchá na pomoc.

Každý včelař vám potvrdí, že včely nejsou útočné. Svým způsobem se navzájem „milují“. Pokud jste klidní vy, budou klidné i ony. Rychle se přizpůsobí a důvěřují. Někdy, když kontroluji úl, nechtěně poškodím plást. Jakmile se to stane, během pár sekund přiletí včela a začne poškozené místo opravovat. Je fascinující, jak rychle si všimnou problému a začnou ho řešit.

Velikost není překážkou k velkým věcem

Včelí mozek je menší než lněné semínko. Přesto využívají propracovaný systém komunikace - tanec. Říká se mu „kruhový tanec“ a včely se při něm pohybují často ve tvaru osmičky. Tímto tancem si předávají informace o směru a úhlu letu ke zdroji nektaru.

Křídla včely tvoří asi 1/18 velikosti jejího těla a během letu jimi mává přibližně 230× za sekundu. Jedna včela dokáže doletět až deset kilometrů od úlu a celý úl nalétá téměř 150 tisíc kilometrů - tedy více než trojnásobek obvodu Země - aby vyprodukoval jeden kilogram medu (minulé léto naše včely nasbíraly v průměru 50 kg medu na jeden úl). Zajímavé je také to, že včely nikdy nespí. Těmto malým opylovačům, menším než kancelářská sponka, vděčíme za třetinu veškeré potravy, kterou konzumujeme.

Vím, přímé srovnávání lidí a včel není úplně fér, protože nemáme stejné schopnosti. Máme ale jiné - vlastní. Co tím chci říct? Včelám nikdo neříká, co mohou a nemohou dělat. Prostě jsou, pracují, spolupracují a navzájem se podporují… a jsou jedním z nejproduktivnějších společenství na světě. Pokud je budeme poslouchat, pozorovat a starat se o ně, dokud tu jsou, můžeme se hodně naučit - nejen o světě, ale i o sobě.